V případě potřeby kontaktujete Krajskou veterinární správu Státní veterinární správy pro Moravskoslezský kraj na čísle 720 995 203

Bližší kontakty hledejte na webu SVS.

Mor včelího plodu (Histolysis infectiosa perniciosa larvae apium) je vážné onemocnění včelích larev. Nemoc je způsobována bakterií Paenibacillus larvae larvae. Oblast může být zamořená i několik let.

Nákaza a šíření

Plod včely se nakazí z potravy. V žaludku plodu dojde k vyklíčení bakterie. Poté dojde k rozkladu živých tkání larvy. Dospělé včely se pak snaží odstranit zbytky těla larvy a tím nákazu přenáší po plástech. Dospělé včely jsou této nákaze odolné, ale mohou ji dále šířit i výkaly.

Identifikace

Po zavíčkování plodu je možné vidět barevnou nesrovnalost. Víčka napadených larev jsou tmavší. Viditelné jsou i další příznaky na plodech včel. První rok jsou viditelné jen nepatrné rozdíly. Nákaze se začíná projevovat až druhý rok, a 3-4 rok dochází k úhynu celého včelstva. Při podezření výskytu včelího moru je nutné co nejdříve zaslat vzorek plodu k laboratornímu vyšetření, protože jen tak lze definitivně potvrdit přítomnost nákazy.

Odstranění nákazy

V případě potvrzení nákazy je nutná její likvidace. Likvidace se provádí ve spolupráci se Státní veterinární správou a obecním úřadem. Je prováděna v krocích:

• zjištění ohniska nákazy a určení ochranného pásma (bývá 5 km od ohniska)
• v ochranném pásmu je zákaz jakéhokoliv přesunu včel (nemůžete si ani převážet vlastní včely na jiné stanoviště a tedy nemůžete prodávat včelí matky apod.)
• veškerá nakažená včelstva musejí být zlikvidována včetně uhynulých včel, nářadí je spáleno nebo desinfikováno

Doba pozorování

Pozorovací doba je zpravidla stanovena na jeden rok. Po tuto dobu platí zákaz převozu včel v ochranném pásmu. Po uplynutí doby, provede určená osoby kontrolu všech úlů v pásmu a pokud je výsledek negativní je nákaza vyhlášena jako zlikvidovaná.

Postupy

Hniloba včelího plodu je dalším bakteriálním onemocněním včel. Oproti moru se toto onemocnění na našem území vyskytuje jen sporadicky. Původcem je kokovitá bakterie Melisococcus plutonius, která neumí vytvářet odolné spóry a v prostředí tak není schopná přežívat desetiletí, jako původce moru. I tak se ale jedná o velice nakažlivé onemocnění, které se rychle šíří do okolních včelstev.

Nákaza a šíření

Na stanoviště může nákazu zavléci včelař sám, například kontaminovaným včelařským vybavením, voskovým dílem či s oddělkem. Po okolí se poté nákaza šíří zalétáváním včel a loupežemi.

Obrázek 1 – Larvy s klinickými příznaky hniloby mění barvu přes žlutou až do hnědé a jeví se jako “vyfouklé” na dně buňky.

Obrázek 2 – V pokročilé fázi hniloby je patrná výrazná mezerovitost. V sousedních buňkách se typicky nacházejí “pelmel” vajíčka i nezavíčkované larvy různého stáří.

Identifikace

K onemocnění jsou vnímavé nejmladší larvičky, které se nakazí společně s potravou. Oproti standardnímu klinickému obrazu moru však plod hyne ještě před zavíčkováním. Včelař pak může pozorovat jakoby vyfouklé, žluté až nahnědlé larvičky, které časem vyschnou až v příškvar (obrázek 1). V případě hniloby se netvoří kašovitá hmota a nikdy se netáhne nitka, jako u moru, a příškvar jde z buňky snadno vyjmout. V pokročilém stádiu hniloby upoutá včelaře výrazná mezerovitost. Jak dělnice uklízí uhynulé larvy, matka se snaží prázdné buňky znovu zaklást. Typickým obrazem pak je plod různého stáří v sousedních buňkách (obrázek 2).

Odstranění nákazy

Protože se jedná o velmi nakažlivé onemocnění, které se zalétáváním včel a loupežemi rychle šíří po okolí, podléhá hniloba hlášení krajské veterinární správě, podobně jako mor včelího plodu. Při potvrzení nákazy v klinickém stádiu jsou vyhlášena mimořádná veterinární opatření.

• Převážet pouze včelstva s platným veterinárním osvědčením v souladu s aktuálně platnou metodikou kontroly zdraví zvířat.
• Při nákupu oddělků a matek se orientovat na seriózní chovatele s potřebnými protokoly o vyšetření včelstev.
• Nepoužívat staré úly, nástavky a včelařské pomůcky neznámého původu.
• Nezkrmovat med a pyl neznámého původu.
• Kupovat mezistěny jen od kontrolovaných firem, které vosk tepelně dezinfikují.
• Obměňovat staré tmavé souše systematickým vedením včelstev ke stavbě nových plástů. Ročně by se měla obměnit alespoň třetina všech plástů.
• Pravidelně dezinfikovat včelařské pomůcky (např. opálení plamenem, použití přípravku FAM 30, parafinování nástavků atd.).
• Udržovat sílu a dobrý zdravotní stav včelstev, dbát na stálý dostatek zásob a podle nařízení tlumit varroázu.
• Při pravidelných prohlídkách včelstev kontrolovat plod, jeho celistvost, všímat si tvaru, barvy a neporušenosti víček, ve vhodném nasvícení kontrolovat i vnitřky prázdných buněk. Pozornost věnovat slabým včelstvům. Zamýšlet se nad příčinami špatné kondice včelstev.
• Všímat si výskytu starých a opuštěných úlů v okolí a výskytu volně žijících včelstev.
• Při nálezu jakýchkoli změn na plodu nebo tzv. příškvarů v plástech, zaslat celý příslušný plást do specializované laboratoře. Nejdelší tradici a zkušenost s nákazami včel má akreditovaná laboratoř Výzkumného ústavu včelařského v Dole.
• Při potvrzení nákazy spolupracovat s odborníky a příslušnými orgány a dodržovat nařízené postupy k zabránění dalšího šíření infekce.

Mapa je dostupná na webu Státní veterinární správy. Zde můžete sledovat aktuální ohniska nákaz včel a ochranná pásma, která jsou zřízena pro kontrolu šíření nemocí.

Otravy včelstev způsobené přípravky na ochranu zemědělských plodin

Jak postupovat, krok za krokem ...

1. Chovatel má podezření na možnou otravu včelstev.

2. Ohlášení chovatelem – chovatel nahlásí ihned podezření na místně příslušnou krajskou veterinární správu, případně Městskou veterinární správu v Praze Státní veterinární správy (dále jen „KVS“), i pokud si není otravou jistý.

   Nejlépe zavolat na ústřednu KVS, v pracovní dny od 7:15 do 15:45 jsou funkční pevné linky KVS. Mimo uvedený čas jsou v provozu krizové linky pro hlášení nákazy nebo mimořádné situace. Chovatel uvede aktuální umístění včel (platí především v případě kočovných stanovišť).

3. KVS oznámí podezření příslušnému rostlinolékaři ÚKZÚZ (Ústřední kontrolní a zkušební ústav zemědělský), poté následuje šetření (kontrola) na místě. Na stanovišti musí být přítomen chovatel.

4. Šetření na místě – na stanoviště včelstev přijede úřední veterinární lékař SVS, dále jen „ÚVL SVS“) a také rostlinolékař ÚKZÚZ. ÚVL SVS vyloučí jinou příčinu úhynu (jako je např. varroáza, mor, úmyslná otrava aj). Chovatel musí mít doklad o umístění včelstev, ten je velmi důležitý (tj. hlášení stanovišť do 28. února na příslušné obecní úřady).

5. ÚVL SVS shledal, že mohlo dojít k úhynu na základě použití pesticidů. V tomto odůvodněném případě odebere vzorky. Jsou odebrány vzorky včel a porostu, které musí být odebrány oficiálně (úřední odběr). Rostlinolékař odebere vzorek porostu (cca 200 g) a bude zjišťovat informace o stanovišti. V součinnosti s ÚVL SVS se budou dále snažit zjistit, kdy a kde se ošetřovalo (ráno, večer apod.), počasí, jak silná byla včelstva, skutečný počet včelstev atd. ÚVL SVS provede na místě kvalifikovaný odhad úhynu (uhynuly jenom létavky, polovina včelstva apod.).

6. ÚVL SVS sepíše protokol o kontrole. Chovatel protokol podepíše, případně se pořídí fotodokumentace stanoviště.

7. Odebrané vzorky jsou prostřednictvím svozových linek státních veterinárních ústavů odvezeny do laboratoře Státního veterinárního ústavu Praha. Od aplikace přípravku na pozemek do předání vzorku laboratoři nesmí uplynout delší doba než 72 hodin. Pro volbu metody analýzy je důležité i hlášení rostlinolékaře. Sloučenin, které se používají na ošetřování porostů, je veliké množství. Výsledek (laboratorní protokol) laboratoř posílá KVS. KVS dále komunikuje zjištěné informace s rostlinolékařem.

8. Pokud se léčivá látka nalezne v rostlinách i ve včelách (tzn., že existuje příčinná souvislost), vydá KVS závěrečnou zprávu. Výsledek šetření je předán chovateli a rostlinolékaři.

9. Po vydání závěrečné zprávy KVS s šetřením končí, další postup provádí rostlinolékař.

10. Rostlinolékař stanoví, jestli došlo k porušení rostlinolékařského zákona.

MVDr. Pavel Texl

Státní veterinární správa